Uskutečněné akce

Procházka po obci Pstrążna

Vycházka do jedné z nejhezčích obcí tzv. Českého koutku v Kladsku se uskutečnila v sobotu dne 7. června 2008. Zájemcům jsme dali několik možností, jak se na Stroužný dopravit. Turisté mohli jít pěšky z různých směrů, cykloturisté rovněž. Ostatní měli možnost využít k přepravě mikrobus, který se pro značný zájem točil dvakrát. Početná skupina účastníků se sešla na Stroužném na prostranství u tzv. Kalvínky, ekumenickém a společenském centru polské církve evangelické. S potěšením jsme si prohlédli nové dětské hřiště a už začal náš program. Po uvítání se chopil slova pan Manfred Beneš, rodák ze Stroužného, právě ze stavení z něhož byla později Kalvínka přebudována. Pověděl nám něco z historie obce i své rodiny. Jako aktivní sportovec a turista nás upozornil na možné turistické trasy podle výkonnosti . Na místě samém se také dohodlo s účastníky, kam povede vycházka. Vybrána byla nejkratší trasa přes Strouženský Šefel do skanzenu se zakončením v restauraci s pečenými pstruhy. První zastávka byla ale v evangelickém kostele, kde jsme vyslechli z úst PhDr. Ladislava Hladkého přehlednou historii Kladského hrabství a jejího vlivu na život obyvatel, zvláště pak obyvatel českého původu, tzv. kladských Čechů a to až do poválečného uspořádání po roce 1945. Pozornost byla věnována i evangelické komunitě a jejímu svatostánku – kostelu, který je ve Stroužném již 160 let. Pan Beneš nám řekl, co ho nejvíce v kostele zajímalo, když byl malým klukem (velikánská kamna a větrací systém) a co se pro kostel dělalo v 90. letech minulého století, kdy se kromě varhan dávaly trochu ilegálně do chodu věžní hodiny. Nejpřekvapivější a nejbezprostřednější bylo však povídání poslední kladské Češky ve Stroužném paní Marie Houškové (Hauschke). Paní Houškové je 80 let a energie má na rozdávání.

Z kostela jsme vyrazili na Strouženský Šefel. Z jeho hřebenu je nádherný výhled do kraje. Počasí nám přálo, viditelnost byla dobrá a tak jsme viděli i Krkonoše, kde se ještě stále držel sníh. Za příjemného povídání jsme dorazili až nad skanzen. V příkrém svahu se klikatila nová cesta z velkých kamenů. Po té jsme došli až do skanzenu, který jsme si mohli prohlédnout. Závěr hezkého dne jsme strávili v restauraci. Nedalo se odolat pečenému pstruhu. Však byl také důvod se občerstvit, protože většina účastníků se vracela domů po svých a nebo na galuskách.